Parky v Klatovech
jak to vidí táta od rodiny a politik v jednom

Poslední zářijový deštivý víkend asi definitivně uzavřel letní sezonu, a tak jsem se rozhodl, že konečně dopíšu několik svých drobných postřehů a názorů o parcích v Klatovech. Nejedná se o vyčerpávající analýzu, je to drobná úvaha s ambicí trošku odlehčit veřejné diskuzi od COVIDových starostí. Zvolil jsem odlehčenější formát, nemám v úmyslu tím nikoho urazit, už vůbec ne dotčené zodpovědné. Jen si myslím, že to není zas tak klíčové téma, abychom se o něm museli bavit politicky, závažně a závazně.

Jak to vidím: celkový pohled a koncepce

V Klatovech máme k dispozici celkem luxusní počet parků či lesoparků. V současnosti probíhá renovace posledního z větších parků a to sice „vodáku“ – Husových sadů. Tím se konečně začne vylupovat celkovější koncepce, která tu existuje. Bohužel pochybuji, že o ní řadoví občané měli možnost více slyšet, či se dozvědět. Ta koncepce mi v hrubých obrysech nepřijde špatná. Povídání se týká parků okolo centra, kterými prochází Klatovský vycházkový okruh. Napíšu, jak celkové pojetí vnímám já:

• Hůrka – pro sporťáky a nějaká ty cvičítka i pro seniory;
• Velký – pro oblíknutí se v neděli do svátečního a „Dobrý den paní továrníková, to nám to tu ale roste, že…“;
• Vodák – pro rodiny s dětmi, školky a ostatní drobotinu;
• Křesťák – spirituální a meditativní charakter

A jako bonus:

• Sady u náměstí – víceúčelové, tedy pro všechny? tedy kdo ví???

Samozřejmě toto striktní rozdělení naštěstí není pevné a stoprocentně dodržované. Prvky pro děti jsou i na Hůrce a samozřejmě ve velkém parku. Možná jen mimo Křesťák ostatně nevidím důvod, proč by ve všech lokalitách nevyzbylo místo přímo upravené pro děti. Postupné dodělávky do velkého parku, které přeci jen reflektovaly to, že do parku (světe div se) chtějí chodit i lidé s dětmi, svědčí jednak o tom, že to tam původně v koncepci moc nebylo, ale že se nakonec podařilo leccos přidat.

Dál si budu plácat játra o jednotlivých místech postupně. Nebudu se věnovat Hůrce, protože ji vnímám spíše jako les a uznal jsem, že nejsem schopen nahlédnout ji jinak. S dětmi tam rád chodím a nic tam nepotřebuji. Jak to bude s budovou na vršku nechám do diskuze jiným, vím o tom zbla.

Hostašovy sady – AKA „Mezi hradbama“

Revitalizace byla papírově dokončena jako první v nové éře revitalizací. Začínám s nimi ale také proto, že si myslím, že se revitalizace povedla nejhůře. V posledním roce přibylo, zejména v dolní části, mnoho zajímavé vegetace, která přeci jen zvedá celkový dojem, ale z původního deklarovaného záměru (zde) se za pět let moc nevymáčklo. Dolní „relaxační část“ je v letních měsících (kdy by tam člověk přeci jen pobyl) přes den rozpálená a příliš obědvajících lidí jsem tu neviděl. Žádosti o rezervaci místa pro happening formou pikniku jsem po dvou odmítnutích pro „nezpevněný drn“ vzdal. Alej vede odnikud k památníku obětem komunismu a nenavazuje na alej u arciděkanského kostela atd.
Horní „víceúčelová“ část hostila několik málo výstav (fajn) a pak jsme se tam ještě scházeli na milion chvilek. Největší pozitivum jsem shledal ve velkých kamenech, na kterých se scházejí parkouristi a menší děti je zdolávají marně hledajíce jiné vyžití. Ale to je trochu málo na takový prostor.

Parkouristé v Hostašových sadech. Foto: autor.

Snažil jsem se prosadit umístění dětských prvků v této lokalitě. Nakonec jsem rád, že vedení města neschválilo varianty, které mu odbory případně technické služby připravily. Toto není lokalita, která má být osazena unifikovaným hřištěm ať už jakéhokoliv střihu. (I když podívejte se na hřiště na Picadilly v Manchestru. Lidé obědvají, děti dovádějí, vodní prvek funguje a to všechno v jediném zvláštním náměsťovo/parkovém prostoru. Google Street view).

Skluzavka využívající svažitý terén parku. Westpark, Mnichov. Foto: autor.

Nakonec jsem došel i k tomu, že by prvky nemusely být v dolní části parku. Nicméně v horní části se to vyloženě nabízí. Čekáte na děti z přilehlé školy, umělecké školy, došly dětem síly po cestě do/z města, chcete si dát pivo v přilehlé restauraci?
Co by tam ale mělo být? Tak například využití svahu, po kterém moje děti stejně rády lezou. Přikládám fotografii skluzavky zakomponované do svahu (Mnichov, Westpark) – mimochodem krásná ukázka kombinace relaxačního parku a parku s mnoha prvky pro děti.

Další inspiraci přikládám rovněž z Mnichova, kde malé hřiště bylo realizováno ve spolupráci s místní firmou, která vyrábí nářadí. Houpačka byla sestrojena jako obří vodováha. Myslím, že je v Klatovech řada firem, které by se rády nabídly (zamyslemež se každý sám) a přijde mi to jako nenásilné propojení historické části města s tím, co je pro město v současné době také důležité.

Hřiště sponzorované místní firmou vyrábějící nářadí. Veliká vodováha. Foto: autor.

Že takové věci nepatří do historického centra? Naopak, i tam jsou lidé a i tam kupodivu jsou lidé s dětmi. Výše zmíněná vodováha je v Mnichově přímo před Židovským muzeem, jak dokazuji dalším snímkem. 😊

Hřiště v historickém centru před mnichovským Židovským muzeem. Foto: autor.

Jako poslední nápad (ne můj) k tomuto místu nabízím například možnost instalovat “polezné” (to už je moje slovo) sochy. (Zcela náhodně např. zde ve Stromovce.) Tedy kus umění, po kterém se dá lézt, válet se. Už je to dost do historického centra? Co takhle mít ty sochy tři: a jednu mít v Sušici, jednu v Domažlicích a točit to jednou za rok?

Prostor Hostašových sadů je luxusní zelená plocha, kterou v Klatovech historicky máme, chce to z ní vymáčknout víc (uvidíme co s ním udělá dokončená rekonstrukce přilehlého domu).

Vrchlického sady – AKA „Park za ekonomkou“

Přes ulici od Hostašových sadů přejděme k okrouhlici. To je podle mne prostor, který se velice povedl. Jeho funkci jako klidové místo na kávu s sebou, či obídek z krabičky vnímají i méně citliví jedinci. Odmyslím-li si hloučky čudících středoškoláků, vždy si průchod revitalizovaným parkem užiju. Dostatek stínu, dostatek laviček, zajímavá zákoutí, těsná blízkost k centru z tohoto místa dělá jasnou volbu pro odpočinek (čímž se nám uvolňuje nějaký ten prostor pro děti v Hostašovkách).

Konalo se tu i pár kulturních akcí. První z nich tuším byla Barokní svatojánská noc, při které jsem ocenil, že schody v centrální části opravdu dobře fungují jako pódium a užil jsem si vystoupení místní ZUŠ. No a druhá, o které vím, byl koncert naší kapely. První „koncert“ neměstský, myslím. Kdybychom si vybrali jiný čas, než jedinou hodinu ze dne, kdy na podium dopadá přímé sluneční světlo, bylo by to úplně perfektní. A skrz tuto zkušenost mi technické služby vyšly vstříc, aby se na místě nainstalovala pronajímatelná zásuvka a budoucí akce nemusely tahat elektřinu z okrouhlice.

Koncert ve Vrchlického sadech. Loňský červen. Foto: Karel Nováček.

Uvidíme, jestli se v budoucnu podaří park propojit s Vídeňskou ulicí (to je závislé na soukromých vlastnících a jejich investicích a záměrech), to by pak bylo opravdu skvělé místo. A také, jestli se kulturní akce komorního charakteru zopakují.

Jedinou výtečku mám k podobě pítka. Pro podprůměrně ohebného člověka, nebo pro osoby nižšího vzrůstu (někdo jim říká děti) se jedná o nepoužitelné zařízení.

Pítko ve Vrchlického sadech. Zkoušeli jste z něj pít? Foto: autor.

A to si neberu osobně, že se Dr. Krejčí z pomníku díval celý náš koncert na druhou stranu. 😉

Mercandinovy sady – AKA „Městské sady“ ALIAS „Velkej park“

Napřímená Kolonáda. Obležená lidmi. Pravda, v září již méně. Foto: autor.

Poslední z dokončených revitalizací. Nejnáročnější ať už svým rozsahem plošným tak i tím, jak se šlo do hloubky. Myslím také, že jde o proměnu nejvíce diskutovanou mezi lidmi.

Počátky byly rozpačité. Město detailně zveřejnilo úpravy vegetace (a i přesto si vysloužilo z řady stran kritiku). No nakonec, přes počáteční porodní problémy, kdy se přidávaly dětské prvky do parku, přesunovala nerezová rozpálená skluzavka z přímého slunce do stínu atd. se podařilo vytvořit místo, které si oblíbilo mnoho lidí. Zvláště při jarní karanténě, kdy byly uzavřené hospody, se scházela za chladných podvečerů zvláštní směsice zákazníků občerstvení v Kolonádě. Rodiny s dětmi, sportující cyklisté střídavě nasazující a sundavající roušky/nákrčníky a skupinky konzumentů točené Plzně (jinde v KT téměř nedostupné v té době).

Tento obraz mi utkvěl v paměti. Krásně ilustruje to, co v parku může a mělo by fungovat. Soužití více funkcí parku. Také to dokládá, že srdcem současného parku je občerstvení, za mne naprosto výborné, v budově Kolonády. Všimněte si v ostatních městech, jestli tam někdy budeme moci jezdit, které parky jsou živé. A v naprosté většině je někde poblíž kvalitní občerstvení. Jsem rád, že se to v Klatovech povedlo a během léta jsem si užíval atmosféru, kterou jsem zažil do té doby jen ve větších městech. Krásně obležená travnatá plocha a ničím nerušená pohoda.
O příjemných hudebních festivalech na místě nemluvě.

Jednu drobnost si neodpustím nezmínit, a tou jsou stojany na kola.

Ano!

Takto jsou funkční, takto do nich jdou dát kola, takto jsou vkusné. Díky!
(Pravda stojany na kola na rohu náměstí u kpt. Jaroše jsou oblíbenou skluzavkou pro naše děti, ale kolo jsem tam mockrát neviděl. … 😐 … Protože to na kola prostě není vhodné. :->)

Stojany na kola v Mercandinových sadech. Za mě super. Zroj: klatoviny.blogspot.cz

Co se mi ale v sadech nelíbí jsou “dětské” prvky, no ty obří klády, těsně za Kolonádou. S kamarádem jsme vtipkovali, že tam nějak zapomněli navěsit ty aplikace a jsou tam jenom ty sloupy. Říkal jsem si, že jsem moc zlý, že tam tutam provazy jsou a průměrný dospělý muž tam může klidně lézt. Nebo to je socha a nepochopil jsem to. Ale dnes, na procházce jsem zachytil rozhovor dam ve vyšším důchodovém věku. A použily o těchto atrakcích naprosto stejná slova! Radši jsem se jich zeptal, jestli si jako něco nedomýšlím. A potvrdili jsme si to.
Zajímavým prostorem u tohoto obřího mikáda je však kamennými bloky lemovaná čtvercová plocha. Pro nějaká setkávání… představuji si něco jako Hyde park. Nicméně zatím jsem tam rozlícený dav řešící nějaké palčivé občanské téma neviděl.

Dětské hřiště vzadu v parku se nakonec povedlo dobudovat a prvky mi přijdou zajímavé a vypadají hezky. Škoda však, že jsou od občerstvení, parkovacích míst (u Kaufu), městského centra tak daleko! Člověk se nemůže ubránit dojmu, že jsou děti tak trochu uklizené pryč schválně.

Stezka v korunách stromů, se setkala s vřelým přijetím od velké části občanů města, rozuměj voličů. Za mě osobně je ale příliš opulentní. Je mi líto, ale je to tak, to slovo mi na to sedí. Naše děti to baví, ale proč je to tak strašně velké a sterilní? A ještě k tomu ten malér s pokutou od České inspekce životního prostředí.

Technická: Uchycení košů do navrtaných děr je dle mého nastudování problematiky běžnou technikou a velkým stromům nevadí. To říkám i přes mně vžitou ‚moudrost‘, z otce na syna předávanou, že do stromů se nevrtá. Celá problematika s pokutou je trošku zamotanější a sem nepatří (můžu se tomu pověnovat, kdyby byl zájem). Mrzelo mě ale, že nás vedení města ujišťovalo, že jsou to „takové velké objímky“, i když konstrukce byla jiná. A to sice vytvoření tzv. umělé větve (nic proti tomu ve finále). Jeden strom spadl kvůli vichřici, což asi nesouviselo s navrtáním, a máme tam dnes kovový sloup.

Vstup do Drnového potoka v Mercandinových sadech. První vodní prvek v (širším) centru mimo kašnu na náměstí. Foto: autor.

O to víc si užíváme nedaleký vstup do Drňáku. Konečně nějaký vodní prvek v našem městě blíže než v lázních. Fajn! Jsem zvědav, jestli a kdy se rozjede revitalizace celého koryta. Viz šťavnatou Územní studii 24 "Údolí drnového potoka" zde.

No, a ty lodičky, konečně něco, kam vzít návštěvu venku…

Ale.

Když už máme tak hezky provedené detaily: lavičky, přístaviště lodiček, stojany na kola, vstupní věž do stezky; proč probůh (chudák) dozor u stezky sedí celý den na nevzhledné rozkváknuté židli? A proč je v přístavišti lodiček ušmudlaná bedna obsluhy celý den? Viz foto. Je to škoda.

Detaily vybavení obsluhy atrakcí ostře kontrastují s vymazlenou realizací stavebních prvků. Foto: autor na tajňačku

(Nebudu se pouštět do hodnocení přívětivosti obsluhy, názory i zkušenosti se různí.)

Technické služby zajišťují skvěle úklid města, solení, sečení a kdesi cosi. Ale prostě asi nemají mít v kompetenci plánování dětských hřišť. Řízení obsluhy draze vybudovaných atrakcí a vybavení této obsluhy by se dalo jistě zkonzultovat s architektem nebo si s ním chvilku polámat hlavu.

A napadlo vás, kam obsluha asi chodí na WC? No asi do restaurace, jako všichni z parku. A to je největší restík celé revitalizace. Tolik lidí, tolik nadšených návštěvníků a toalety jsou řešeny provozem restaurace. Že ta nemá otevřeno stále každého napadne, že je to od dětského hřiště po hříchu daleko, no darmo mluvit. I kdyby se tam do finálního dořešení vrazily ty toi-toiky... Ideálně s cedulí ve smyslu: „Omlouváme se, lepší řešení chystáme >odkaz na projekt<, děkujeme, že si ulevíte s námi.“

Přese všechny mušky a mouchy se mi celkově v parku hodně líbí. Musíme kousnout, že děti byly plánovány prostě dozadu. Až se dořeší WC a vybavení obsluhy atrakcí, budu do parku hrdě brát přespolní návštěvy.

Husovy sady – AKA Vodǽk

Pozor, nejde o Husǽk! 😉
Na děti se myslí tady přednostně. Nebudu se o tom moc rozepisovat, protože revitalizace ještě neskončila. Rýpal by dodal, že je to časově až po všech ostatních parcích, ale není, Křesťǽk se teprve probouzí.

Pro zvídavého občana je dokumentace regenerace parku u Vodojemu na webu města.

Nejpřehlednější plánek z dokumentace (resp. studie) jsem vyňal zde.

Plánek regenerace Vodáku. Zdroj: klatovy.cz

Rozhledna, která je tam mimo kruh dětských prvků, bude, věřím, dobrým lákadlem.
Dnešní fotka s výhledem přiložena.

Tady bude minirozhledna. Foto: autor.

Křesťanský vrch – AKA „Křesťák“

Slzu zamačkávám a vzpomínám na odpoledky ve školní družině. Zvláštní kompozit tenisových kurtů, garaží, křížové cesty a nemocničního areálu je výzvou.

 
Křížová cesta před rekonstrukcí schodiště s vizualizací pryskyřičné kaple (vlevo). Rekonstruované schodiště a zastavení. Návrh kaple: Jan Šépka. Zdroj: kaplevklatovech.cz, Odbor rozvoje města Klatovy.

Renovace tohoto vršku se teprve rozjíždí, úplný vrchol je nyní velice ‚romantický‘. Obnova křížové cesty započala, jak bude pokračovat dál se brzy ukáže, asi tu o tom ještě něco sepíšu. Jestli bude na vrchu pryskyřičná kaple, to je ve hvězdách. Mně by se líbila. Řešit se bude i znovuumístění moderních obrazů zastavení od malířky Bedřišky Znojemské. Doufám, že se tam obrazy s barvitým příběhem vrátí.
Více nyní nemá smysl.

Závěr

Tento text vznikl jako soupis některých nápadů, které jsem za poslední dobu nasbíral. Z mých zkušeností jsou některé informace přeci jen ne zcela známé a tak jsem se je rozhodl sepsat. Doufám, že někomu přišel text k chuti. Samozřejmě, spousta věcí, témat a detailů se do něj nevlezla.

Souhlasili jste se mnou v mých hodnoceních? A ještě důležitější: Máte jiné nápady? Vidíte situaci stejně nebo jinak? Co vás zajímá?
Budu zvědav na komentáře na FB, kde sdílím odkaz na tento článek případně i emailu (stanislav.haviar@pirati.cz).

 facebookový post

Ale teď už to zavřete a hurá do parku!

Standa Haviar
zastupitel, nadšený člen komise pro územní rozvoj, urbanismus a rozvoj městské památkové zóny, spokojený otec tří dětí hřišti povinnými 

Bonus

Hřiště u sousedů v okolí, která mi přišla fakt hodně dobrá. Uvidíme, kdy se tam budeme moci podívat. :-/

Landesgartenschau Spielplatz, Deggendorf. Foto: autor

Landesgartenschau Spielplatz, Deggendorf (34 tis. obyvatel), hned vedle doporučuji hřiště Klettergerüst - takové by mohlo být za Kolonádou, klidně schované!

Planetenweg v Bad Kötzting. Slunce není v měřítku, jestli si pamatuji, ale to snad nevadí. Foto: autor.

Kurpark, Bad Kötzting, (7 tis obyvatel),– Stezka planet, senzorický park, hřiště