Návštěva Olgy Richterové v regionu, Piráti a sociální služby

Ve středu 27. února, v průběhu takzvaného poslaneckého týdne, jsme s 1. místopředsedkyní České pirátské strany a poslankyní Olgou Richterovou navštívili sedm zařízení poskytující sociální služby v plzeňském kraji a zjišťovali od jejich provozovatelů, s jakými problémy se potýkají a co naopak mají za dobrou praxi. Jako místopředsedkyně výboru pro sociální politiku chce mít celorepublikové srovnání a představu o rozmanitosti dobré praxe.

Jaký kraj navštívila Olga Richterová?

Cestu popisujeme jako seriál o několika podstatných tématech sociální politiky v kraji. Jednotlivé díly přicházejí ve stejné časové souslednosti jako probíhala návštěva:

1. díl se věnuje problémům spojeným s provozováním domovů se zvláštním režimem, které pečují o lidi, většinou seniory, kteří mají sníženou soběstačnost z důvodu chronického duševního onemocnění, demence nebo závislosti na návykových látkách. Jeden takový máme i v Domažlicích, co se v něm asi skrývá?

Další návštěva v Domažlicích (“malý bonus”) nám připomene, že v pohraničí stále funguje sexuální turistika i 30 let od uvolnění hranic, ale síť zajišťující prevenci proti HIV naopak řídne. Co v kraji přetrvalo, co zmizelo a jak s tím bojovat?

Druhý bonus nám dá nahlédnout nejen do kuchyňky zaměstnanců, ale vůbec pod pokličku celého Úřadu práce v Klatovech. Jaký má s odstupem času na chod úřadu vliv přesun do nové budovy. Trápí zde něco klienty nebo pracovníky?

2. díl nás nejdřív přesune do komunity Oblastní charity v Klatovech. Rozebere i neduhy, které zatěžují chod Charity, ale i jiných neziskových organizací. Ty samé potíže často trápí obecní sociální zařízení (tj. příspěvkové organizace). Což nás volně přivede k návštěvě Městského ústavu sociálních služeb v Klatovech, kde navážeme na článek z minulých Pirátský listů pošumavských Pirátů. Navíc z podnětu paní ředitelky ústavu Olga chystá interpelaci paní ministryně sociálních věcí a práce. Na závěr dílu a návštěvy v Klatovech zažijeme zmiňované komunitní fungování Charity na vlastní kůži v Nízkoprahovém klubu pro mládež Chapadlo.

3. díl nás na závěr cesty zavede do jednoho z šesti v komunitě rozptýlených bytů Dětského domova Domino v Plzni. Jeho ředitelka nám předá úspěšné know-how jak může fungovat instituce pro děti rozprostřená do bytů a jeho obyvatelé se nám svěří se svými zkušenostmi s touto “jinou” ústavní péčí.

Na závěr tohoto úvodu doporučujeme jako třešničku na dortu video z celého dne.

Jak se taková cesta plánuje? Celý nápad podniknout cestu vznikl postupně. Při rozmýšlení nad tématy jsem již na podzim oslovil některé instituce. Poté co jsem zmínil, že ve straně jsme spolu všichni v kontaktu, a že samozřejmě komunikuji i s Olgou, některé instituce samy navrhly, že by rády uvítaly paní poslankyni a provedly ji. V lednu na celostátním fóru Pirátů jsme se dohodli na finálním termínu a mohl jsem začít plánovat cestu. Olga měla jen jeden požadavek, a to navštívit startovací byt s mladými lidmi z dětského domova. Poprosil jsem ostatní zastupitele, jestli mají návrhy, co by měla Olga vidět, aby mi je dali, a jestli by se také nechtěli účastnit. Všechny oslovené paní ředitelky a předsedkyně byly součinné a při plánování nevznikl žádný zádrhel, a tak jsme se mohli vydat na jednodenní, ovšem velmi nabitou cestu.

Josef KubátAutoři textu:
Josef Kubát, místopředseda Piráti Plzeňský kraj
Olga Richterová, poslankyně a místopředsedkyně strany


Díl 1: jak pečovat o lidi s Alzheimerem, a malý bonus


Úvodní shrnutí celé cesty jakož i čtyřminutové video naleznete v úvodu.

Den jsme zahájili v Domažlicích společně s tamními pirátskými zastupiteli vedenými Viktorem Krutinou, pirátským odborníkem na sociální problematiku v kraji Lukášem Denkem, i místostarostou Domažlic Stanislavem Antošem (KDU). Navštívili jsme Domov se zvláštním režimem pro lidi s lehčí formou Alzheimerovy choroby a stařecké demence (dále Domov), jímž nás provedla jeho ředitelka Hana Hrušková.

   

Je to taková větší vila se zahradou, kam k atrapě autobusové zastávky senioři chodívají jako ve svých vzpomínkách čekat na autobus do práce. Olga si vybavuje: “Klíčová věta paní ředitelky zněla zhruba takto: “Když je klient agresivní (a je u nás přitom už nějakou dobu), je to naše selhání. Naštěstí se nám to děje zcela výjimečně. Takové projevy totiž nenastávají, když jsou naplněné potřeby, které nemocní mají. Hodně se proto ptáme příbuzných, co klienty dřív bavilo, jaká byla jejich práce, na co jsou zvyklí a podle toho jim potom hledáme program.” Je v tom všechno.”

Praktické jsou záhonky jakoby na kulečníkovém stole, tedy ve výšce k pletí i z kolečkového křesla, a malý ovocný sad (i sběr plodů a vaření marmelád prý probíhá jako aktivizace!). Na chodbách se tu a tam ozýval zvuk andulek, které vysedávaly v kleci u okna, a na zahradě zas dupot králíků v králíkárně. Nicméně zvířata do Domova jen „vocaď pocaď“. V případě kozy už bylo vedení proti. Jednou týdně přicupitá pes, který pomáhá při canisterapii. Na skříni u jedné obyvatelky Domova, k níž jsme mohli vstoupit, visel jednoduchý obrázek zátěží. Při dotazu, jestli to kreslila vnučka, zazněla odpověď, že uživatelé kreslí sami, jelikož nemoc jim bere schopnost jemné motoriky a kreslení je tak účinný lék.

Paní ředitelka nás hodně překvapila, když šla k jedněm dveřím a zdůrazňovala: „teď Vám ukážu naši největší pýchu“. Za dveřmi stál vakumet - přístroj na zpracování/zavakuování špinavých plen. „Ušetřilo nám to spoustu práce, podle zákonů totiž odpad takového charakteru nesmí popeláři vyvážet bez zvýšených bezpečnostních opatření,” vysvětlila ředitelka Domova. Proč je tak důležitý? Vždyť v domácí péči o děti či o babičku koš plný plen žádnému popeláři nevadí. Jenže při takovém množství plen, jaké vyprodukuje podobné zařízení, je vakumet užitečný už kvůli zápachu, který se z popelnic jinak line od jara až do podzima.

Nestane se, aby lůžko zůstalo dlouho volné. To samo o sobě buď volá po zřízení dalšího podobného zařízení např. v Klatovech, kde o tom v minulosti již uvažovali, ale nedostali dotace od MPSV, anebo výrazné podpoře domácí péče včetně odlehčovacích pobytů k úlevě pečujícím. K tomu se ale ještě dostaneme.

Administrativa, náklady, a strasti ředitelů

Jeden důchod k úhradě nákladů většinou nestačí, potřebný je i příspěvek na péči ve 3. nebo 4. stupni. Proto záleží na správném posouzení lékařů, aby každý, kdo potřebuje podporu, ji také dostal - a včas. Výbor pro sociální politiku, jehož je Olga místopředsedkyní, bohužel pravidelně žádá informace o šíleně dlouhých lhůtách u posudkových lékařů a jejich akutním nedostatku - a zatím se nic zásadního nezlepšilo. Zodpovědnost je bohužel na MPSV.

Jak Olga hodnotí největší bolesti Domova? “Je to jako v jiných sociálních zařízeních. Rozčlením to.

Lidé, kteří umí svou práci a chtějí učit další, už ale nemají nervy na proces akreditace - byť na kurz při Úřadu práce pro budoucí zaměstnance Domova.

Ubíjející je i úhradová vyhláška, která zdravotním sestrám v sociálních zařízeních stanovuje přesný čas, který jim má trvat každý úkon, a ve výsledku znemožňuje vykazovat všechny reálně učiněné výkony - a taky za ně dostat zaplaceno. Řešíme to na podvýboru pro sociálně-zdravotní pomezí, jde o odbornost 913, a financování zdravotní péče v soc. službách je pořád problém.

To nejlepší na konec: čím víc je administrativy, tím více je třeba personálu, a o personál se pak musí starat zase další (mzdová účetní, personální). A sociální služby musí při každé změně pracovní smlouvy (byť o jedinou desetinu úvazku) krajským úřadům opětovně zasílat např. kompletní dokumentaci vzdělávání daného zaměstnance. Konkrétně u téhle věci už prověřuji, jestli je opravdu nutné chtít poněkolikáté ověřenou kopii diplomů téhož člověka v listinné podobě a u výpisu z rejstříku trestů zase jestli je vůbec třeba ho v tom případě změny smlouvy znovu pořizovat.”

Jak podpořit péči doma? Odlehčovacími službami a radou

Těm, kdo pečují o své nemocné doma, paní ředitelka nabízí odborné přednášky, jak pečovat o seniora v domácnosti a předejít například proleženinám či jiným komplikacím. Ale jak péči dlouhodobě zvládat? Respitní péče je odpověď. Znamená jedno- i několikatýdenní pobyty, které mají rodině odlehčit. Zařízení s personálem zajistí, aby hlavní pečující osoba mohla odjet na dovolenou, nebo být sama v nemocnici na operaci. Bohužel, zajistit financování na respitní lůžka je obtížné a práce s novými klienty samozřejmě náročnější. Byť by si to přáli, v Domažlicích toto zatím pro klienty s demencí nenabízejí.

Celkové pocity z návštěvy Domova lze shrnout do citátu paní ředitelky Hruškové z následného emailu: “My bychom měli své síly právě směřovat do terénu, mezi laické pečovatele, naučit je pečovat a dát jim šanci, jak znovu zregenerovat své síly a udržet v domácím prostředí své blízké. To znamená podpořit pečovatelskou službu, denní a týdenní stacionáře a odlehčovací služby, budovat kvalitní síť odborné ošetřovatelské péče v terénu a v neposlední řadě řešit pomoc cílovým skupinám klientů, kteří mají nízké důchody, exekuce a čelí na sklonku života nebezpečí sociálního vyloučení a dožití v ústraní naší společnosti v důsledku své finanční krize.” [1]


Bonus 1: Pohraničí, které stále svádí k sexuální turistice, ale...

Před obědem na Náměstí Míru v Dubině se Olga zastavila u sanitky Centra JANA, jež se v  našem kraji od Železné Rudy k Rozvadovu stalo stálicí v boji za prevenci proti HIV/AIDS u nejohroženějších skupin pracovnic v sex byznysu. Ve své sanitce ženy vyšetřují i jim dělají testy. I Centrum JANA dodalo Pirátům své podněty, když s dalšími neziskovými organizacemi předložili teze k legislativnímu návrhu dekriminalizace prostituce. Jde jim totiž stejně jako Pirátům především o posílení práv a ochranu osob v prostituci.

Tato nezisková organizace je také jedna z mála, která dnes službu anonymního testování na Plzeňsku nabízí. V minulosti se šlo nechat na HIV/AIDS otestovat na každé okresní hygienické stanici: “Změnila se legislativa, je ovšem na místě hledat další způsoby jak zajistit hustší síť,” vysvětluje lékařka, která provádí HIV testy v Klatovské nemocnici. Podle stránek http://www.hiv-prevence.cz se vedle sanitky dá na Plzeňsku bezplatně anonymně testovat jen v Klatovech a Plzni.


Bonus 2: Úřad práce v Klatovech - pro klienty  i pro zaměstnance

Po obědě s domažlickými Piráty dorazila Olga do Klatov, kde společně s pirátským zastupitelem Jiřím Zavřelem navštívila Kontaktní pracoviště Úřadu práce (dále ÚP). Paní ředitelka Dana Miškovičová celou delegaci provedla nově zrekonstruovanou budovou a poté se vypořádala s předem zaslanými dotazy a probrala s Olgou všechny tematické okruhy.

Ve Sněmovně se Výbor pro sociální politiku pravidelně věnuje Úřadu práce jako klíčové státní instituci pro lidi v potížích, ale i místu, jež navštíví téměř všichni rodiče malých dětí nebo také všichni pěstouni. Čím je Klatovské pracoviště podle Olgy výjimečné? “Díky přesunu všech oddělení úřadu do jedné stavebně uzpůsobené budovy dle požadavků zaměstnanců a paní ředitelky je možné vidět prostředí vstřícné pro klienty i zaměstnance. Zdejší pobočka je jednou z deseti, kdy MPSV  v roce 2012 využilo možnosti Integrovaného operačního programu z EU a o 3 roky později se pracoviště se všemi agendami přesunulo do jedné budovy.”

   

Dlouhodobý názor: Jak to vidí Piráti (nejen v Klatovech)

Nezaměstnaných je v Klatovech jen 2,1% lidí a dlouhodobě z nich ještě méně, ale jejich jedinou vyhlídkou na práci jsou většinou práce tzv. veřejně prospěšné. Je zde určitá skupina populace, která zkrátka nikdy nebude zaměstnatelná a životaschopná bez podpory státu. V důsledku průběžného snižování rozpočtu na veřejně prospěšné práce ale nabídka takových míst postupně klesá. Přitom zapojení těchto lidí např. do městských sociálních podniků udržujících zeleň a čistotu je v dlouhodobém horizontu nutnou investicí, spolu se sociální prací a podporou v udržení bydlení.

Navíc do této skupiny populace patří i někteří starobní důchodci, kteří nemají mezi 65 a 68 lety věku nárok na výplatu důchod, anebo osoby které sice nejsou zbavené svéprávnosti, ale jejich mentální schopnosti jsou tak nízké, že nejsou schopny vykonávat téměř žádnou práci. A tak zdůrazňujeme nutnost odvolávat se proti posudkům Lékařské posudkové služby, a k tomu, že někteří nejpotřebnější nemají, kdo by se odvolal za ně.


Díl 2: Sociální služby - komunita především a tři tabulky v jednom

Úvodní shrnutí celé cesty jakož i tříminutové video naleznete v úvodu. Předcházel díl Díl 1.

Po návštěvě Úřadu práce nastal zlom. Z úřednického do církevního. Olga přejela do Oblastní charity v Klatovech (dále Charity) projednat s paní ředitelkou Marií Malkusovou personální a ekonomickou situaci. Když se Olga zeptala “Na co jste nejvíc pyšní?” spontánně líčila právě  příklad komunitního fungování zdejších klientů i personálu s hudebkou (žáci chodí každý měsíc pořádat koncerty třídy, dojdou i třeba prarodiče, rodiče…) anebo srdíčková výzdoba z papírů na zdech byla vyrobena buď společnými silami seniorů a dětí, anebo ji vytvořily děti navštěvující Nízkoprahová centra pro mládež Budík a Chapadlo (o kterém bude řeč dále). „Jsme menší a tím pádem k sobě máme blíž,” popisovala situaci zhruba třicetilůžkového domova paní ředitelka.

Peníze pět minut po dvanácté

Stejně jako domažlické zkušenosti (Díl 1), i ty zdejší jsou velmi rozmanité. Jedno zaznívá často: chtělo by to umožnit státu kontrolu nad nakládáním s příspěvky na péči seniora. Jinými slovy: když terénní pracovníci do rodin přijdou, je leckdy zjevné, že péče nebyla na nejvyšší úrovni. A když by rodina bývala absolovala krátký kurz nebo školení, k některým komplikacím třeba nemuselo vůbec dojít.

Následně paní ředitelka označila jako největší bolest nepravidelné, nezajištěné financování. „Je konec února. Víme výsledky dotačního ohodnocení, ale peníze přesto pořád nemáme. Výplaty už nyní šly z úvěru.“ V tomto je postavení zařízení péče o seniory zřizovanými obcemi méně rizikové - jejich provoz přece jen kryje rozpočet samospráv.

Jedna, dvě, tři tabulky? Piráti jsou zpátky v MěUSS Klatovy

Stejně tak se v mnoha problémech s výše zmíněnými sociálními zařízeními shodují i problémy Městského ústav sociálních služeb v Klatovech (dále Ústav), který jsem v minulosti opakovaně navštívil, a o kterém jsem psal v minulém vydání Pirátských listů pošumavských Pirátů (str. 7). Po návštěvě Charity jsme se rozhodli i proto navštívit paní ředitelku tohoto Ústavu Alenu Kleinerovou.

V kanceláři nám paní ředitelka načrtla problém tabulkových platů: „Na samotných tabulkách není nic špatného, ale rozdělování do příloh vytváří nespravedlivé nerovnosti.” Dále popisovala problémové situace, které nastávají při rozdělování do příloh:
1 (zaměstnanci pracující ve veřejném sektoru - například kuchaři, uklízeči, vrátní, pracovníci v příspěvkových organizacích ale také nezdravotnický personál ve většině zdravotnických zařízeních),
2 (zaměstnanci uvedeni v § 303 odst. 1 zákoníku práce, takže např. armáda, policie, ale třeba i probační úředníci, pracovníci v  České správě sociálního zabezpečení a v okresních správách sociálního zabezpečení, a mnoho dalších vyjmenovaných profesí),
3 (zdravotnický personál poskytující zdravotní služby podle § 2 odst. 2 a 3 zákona o zdravotních službách a dále pracovníci v sociálních službách).

Praxe

Platová třída 10 (příloha 2)

Platová třída 10 (příloha 3)

do 1 roku

19 760

22 800

do 2 let

20 510

23 650

do 4 let

21 300

24 570

do 6 let

22 110

25 500

do 9 let

22 940

26 470

do 12 let

23 790

27 450

do 15 let

24 700

28 490

do 19 let

25 620

29 570

do 23 let

26 600

30 680

do 27 let

27 590

31 850

do 32 let

28 650

33 060

nad 32 let

29 740

34 320


Olga okamžitě ocenila podnět, který méně naléhavě slyšela už i od jiných vedoucích pracovníků, jimž vzniká nerovné odměňování v týmu, a bude se ptát ministerstva, zda na tom skutečně takto trvá. Piráti dlohodobě prosazují docenění sociální péče a s tím související srovnání mezd.

Chapadlo na hraní, chapadlo, které učí, chapadlo které pomáhá

Odměnou pro naši delegaci byla návštěva Nízkoprahového centra pro mládež Chapadlo v Klatovech (dále Klubu), které spadá pod Charitu. V něm jsme mohli mluvit s dětmi a zjistit, co na takovém klubu oceňují nejvíce.

Jen několik minut po otevření se celý Klub zaplnil dětmi. Ve čtyřech místnostech se různilo vybavení podle zájmů pro přibližně 20 přítomných dětí. U vstupu hrál jeden ze zaměstnanců s dětmi karty, v druhé místnosti si mohly zahrát fotbálek, nebo s časovým omezením nějakou tu „skákačku” na počítači, v místnosti vedle pak zas na trampolínách skákali akrobati a v zadním “kumbálku” mezitím Olga mluvila s nejstarším stále chodícím členem Klubu Chapadlo. U piana si povídali o tom, že ho tu nejvíc baví muzika, kterou si může sám namixovat. „Chodil jsem sem od malička a jsem prostě cirkusář. Tady jsem se něco učil, a teď můžu něco učit další,” popisoval dvaadvacetiletý mladík. Jako u většiny dětí zde, ani jeho rodiče nekladli důraz na vzdělání nebo kroužky, takže Chapadlo bylo to, co ho drželo u smysluplného rozvíjení jeho talentů.

    

Co na to Olga? “V městské části Prahy, kde žiju, taky podporuju otevření nízkoprahového klubu, které chystá náš pirátský radní. Tady Chapadlo funguje evidentně perfektně. Jediné, co mě zaskočilo, bylo vyprávění terénních pracovníků, kdy ve výjimečných případech mohou pouze sledovat vážné pochybení rodičů a úřadů, které to řeší, a nemohou zajistit nápravu.” „V nadcházejících dnech zvažujeme holčičku odvézt k zubaři sami, je hrozné, když se tu měsíce svíjí v bolestech a rodiče ani nikdo jiný s tím nic nedělá,“ smutně popisoval jeden takový případ vedoucí Chapadla Roman Gruber. Je jí ale teprve 12 a samozřejmě by s ní správně měli jít její zákonní zástupci.

A ještě jedna věc nedává smysl: účel, na nějž mohou proudit peníze pro podobnou sociálně inkluzivní činnost, prý vylučuje, aby pracovníci nízkoprahu zaplatili dětem lístky na vlak a vzali je na výlet. Nebo aby spolu šli do muzea. A kino? Úplně vyloučeno.


Díl 3: Ústavní péče v komunitní podobě - vize, které se v Plzni proměnily ve skutečnost

Úvodní shrnutí celé cesty jakož i tříminutové video naleznete v úvodu. Dále následoval Díl 1 a Díl 2.

Po příjezdu do Plzně se připojila pirátská zastupitelka města Plzně a kandidátka do evropského parlamentu Magdaléna Daňková a poslanec za Plzeňský kraj Lukáš Bartoň a společně s námi dorazili do jednoho z šesti v komunitě rozptýlených bytů spravovaných plzeňským Dětským domovem Domino. V Dominu žije 56 děti, v centrální budově jsou tři rodinné skupiny, další tři jsou rozptýlené v bytech v lokalitě Městského obvodu Plzeň 1 a sedmou skupinu tvoří děti ve třech studentských /startovacích/ bytech. Zařízení s touto strukturou není v České republice mnoho. Jeho ředitelka Naďa Erbová následně podrobně přiblížila lety prověřenou praxi v oblasti takto řízené instituce, protože v Česku nemá příliš obdoby.

3+kk anabáze dospívání v domově mimo domov

Díky bytům, které  Domino v Plzni postupně získávalo od 90. let od Městského obvodu Plzeň 1, mohla paní ředitelka za podpory vedení kraje rozestěhovat některé rodinné skupiny z centrální budovy do velkých bytů všude po městě. Děti tak chodí do různých typů škol a bydlí na sídlišti jako všichni ostatní.

Jednotlivé skupiny jsou propojeny  elektronickém systémem, vychovatelé z těchto  rodinných skupin poskytují každodenní informace o dětech. Vedení DD má  tak neustále přehled o dění a není potřeba vidět vše na vlastní oči.  

Namísto mzdových nákladů na kuchařku, uklízečku či pradlenu z centrální budovy si může dovolit platit dětem psychoterapie, mít na částečný úvazek svou psycholožku a udělat svým zaměstnancům takové směny, aby měli o něco delší prostor k psychohygieně. Děti se v bytech učí samostatnému životu, od nakupování po úklid a vaření, a v neposlední řadě mohou dojít až k bydlení ve startovacím studentském bytě, když se blíží dospělosti.

My jsme v jednom takovém 3+kk navštívili děti ze sedmé skupiny. Když začínají bydlet nově ve startovacím studentském bytě chodí k nim na 2 až 3 hodiny týdně asistent. “Práce s dětmi je výrazně ovlivněna tím, s jakým příběhem děti do dětského domova přicházejí,” zdůrazňuje paní ředitelka. V bytě 3+kk, který jsme navštívili, žili 2 chlapci a jedna dívka. Přidal se ještě chlapec z jiného bytu, a všichni nám vyprávěli svoje vzpomínky, zážitky a zkušenosti s ústavní péčí. Každopádně bylo zřejmé, že nepředstavují úplně běžný vzorek: všichni dnes studují buď střední školu s maturitou, nebo vysokou školu, jeden z nich s nadšením vyprávěl jak v současné době studuje v Praze Vysokou školu obchodní, píše blog a žije bohatý společenský život. Když se prý však ohlédne za sebe do doby, kdy se dostal do ústavní péče nevěří jaký ušel kus cesty: „Já ani nevěděl, že existuje nějaký moře a potom jsem ho znal jenom z obrázků… ano můžete se nad tím pousmát, ale mě to v dětství vlastně ani nenapadlo,” komentuje Alexandr S.

Splněná očekávání i smutná překvapení

Už před cestou Olga zdůrazňovala: “Velmi se těším na návštěvu kraje, který je právě v oblasti startovacích bytů průkopnický, a vážím si možnosti dozvědět se, co řeší v konkrétním zajišťování služeb pro své obyvatele,” a byla velice ráda, že to cesta potvrdila. Plzeňský příklad ukazuje, že kde je odborná i politická vůle, tam jsou i výsledky.

Nejvíc zarážející fakt pro Olgu však bylo, že tři ze čtyř dětí, s kterými jsme mluvili, byly odebrány rodičům z ekonomických a sociálních důvodů. Uvedla to paní ředitelka a viděly to tak i samy děti. To je podle Pirátů naprosto tristní a potvrzuje to klíčovou roli bydlení pro ohrožené rodiny v předcházení odebrání dětí do státní péče. Také se musí investovat do preventivní práce s nízkopříjmovými rodiči - tedy do sociálních pracovníků a nástrojů, jež mají k dispozici.

Konec seriálové cesty a závěrečné “titulky”

“Na závěr cesty jsem si v autě uvědomil, že jsme navštívili 7 různých zařízení, ale všechny spojovala jedna stejná věc. Na jejich provozu se podílel personál, který přes veškeré zkoušky, nízký plat a fyzickou náročnost neztrácí naději, že bude líp. A v čele těchto institucí stojí vždy silná a odhodlaná žena, která možná v běžném davu zapadne, ale o to víc si zaslouží naše „Díky”,” říká Josef.

“Já jsem si zase uvědomila, že kdyby Josef neměl chuť to celé domluvit a vyladit, včetně skvělé maminky řidičky, nebylo by možné vměstnat takové množství návštěv do jediného dne. Přitom spolu se mnou sbíralo zkušenosti několik dalších zastupitelů, a já ve své práci uplatním téměř vše, co jsem se dozvěděla. Děkuju za to, a těším se na pokračování zase v jiných zařízeních či u terénních služeb.”

Bc. Hana Hrušková DiS. 

ředitelka Městského centra sociálně rehabilitačních služeb v Domažlicích.

V pomáhajících profesích pracuje 33 let, nejdříve jako všeobecná sestra v nemocnici, pak na záchranné službě a posledních deset let se věnuje klientům v sociálních službách. Příspěvková organizace, kterou řídí, poskytuje celkem pět druhů sociálních služeb, a to domov pro seniory, domov se zvláštním režimem, odlehčovací službu, denní stacionář a pečovatelskou službu.

Mgr. Lucie Černá

předsedkyně Network East-West, z.s. a pracovnice trénního programu Centrum JANA

Mgr. Naďa Erbová

ředitelka Dětského domova Domino

Bc. Marie Malkusová

ředitelka Oblastní charity v Klatovech.

PhDr. Dana Miškovičová

ředitelka Kontaktní pracoviště Klatovy Plzeňské krajské pobočky Úřadu práce.
Přes čtvrt století pracuje na Klatovském kontaktním pracovišti ÚP a od roku 2011 je jeho ředitelkou.

Bc. Alena Kleinerová

ředitelka Městského ústavu sociálních služeb Klatovy.


[1] Piráti dlouhodobě prosazují sociální služby v přirozeném prostředí - místo ústavů terénní a ambulantní péče. Podporujeme domácí péči a pečující rodiny.